Rhinitida a nachlazení: Co se při rýmě děje v našem těle

Typické příznaky, jako jsou ucpaný nos, vodnatá nebo později hustší rýma, kýchání, škrábání v krku či celková únava, přitom nejsou způsobeny pouze samotným virem. Významnou část obtíží vytváří naše vlastní imunita při snaze infekci eliminovat.

Nachlazení není způsobeno samotným chladem, jak se dříve často tradovalo, ale virovou infekcí. Chladné prostředí však může za určitých okolností ovlivnit lokální obranné mechanismy sliznic, a tím vytvořit příznivější podmínky pro rozvoj infekce. Významnou roli hraje také skutečnost, že během chladnější části roku trávíme více času v uzavřených prostorách a v těsnějším kontaktu s dalšími lidmi.

Za běžným nachlazením může stát více než 200 různých virů. Nejčastěji se jedná o rinoviry, které jsou zodpovědné za významnou část případů. Dalšími původci mohou být běžné sezónní koronaviry, adenoviry, respirační syncyciální virus (RSV) nebo viry parainfluenzy.

K přenosu dochází zejména prostřednictvím respiračních kapének a aerosolů vznikajících při mluvení, kašli nebo kýchání. Virus se může do organismu dostat také přes kontaminované ruce, například když se po kontaktu s infikovaným povrchem dotkneme nosu, úst nebo očí.

Jakmile se virus dostane na sliznici nosní dutiny, začíná proces, který se během několika hodin až dnů projeví typickými příznaky nachlazení.

Rinoviry se nejprve navážou na receptory na povrchu buněk nosního epitelu. U velké části rinovirů je významným receptorem například ICAM-1. Po vstupu do buňky virus využívá její buněčný aparát ke své replikaci a vytváření dalších virových částic. Infikované buňky současně velmi rychle rozpoznávají přítomnost viru a spouštějí obrannou reakci.

Právě tato reakce je zásadní pro vznik příznaků. Infikované buňky začínají produkovat signální molekuly a zánětlivé mediátory, které aktivují další složky imunitního systému. Do procesu vstupují například cytokiny a chemokiny, které přitahují do místa infekce imunitní buňky.

Výsledkem je rozšíření cév v nosní sliznici a její překrvení. Zvětšuje se objem nosních skořep a průchod nosní dutinou se zužuje. Člověk tento proces vnímá jako typický pocit ucpaného nosu.

Současně se zvyšuje propustnost drobných cév a část tekutiny proniká do okolní tkáně. Vzniká otok sliznice a vodnatá sekrece, která je charakteristická především pro počáteční fázi rýmy. Pohárkové buňky a žlázy nosní sliznice navíc zvyšují tvorbu hlenu, jehož úkolem je zachycovat cizorodé částice a pomáhat je z dýchacích cest odstranit.

Důležitou roli za normálních okolností hrají také drobné řasinky neboli cilie na povrchu epitelu. Ty koordinovaným pohybem transportují hlen směrem do nosohltanu. Během infekce může být jejich funkce dočasně narušena, což přispívá k hromadění hlenu a pocitu zahlenění.

Během prvních dnů bývá nosní sekret převážně čirý a vodnatý. Později však může zhoustnout a změnit barvu na bělavou, žlutou nebo nazelenalou.

Samotná změna barvy přitom automaticky neznamená bakteriální infekci ani potřebu antibiotik. Do místa infekce totiž ve velkém množství přicházejí neutrofily, tedy jeden z typů bílých krvinek. Obsahují mimo jiné enzym myeloperoxidázu, který může sekreci propůjčovat žluté až nazelenalé zbarvení.

Hustší a barevnější sekret je proto běžnou součástí průběhu virového nachlazení. O možné bakteriální komplikaci je vhodné uvažovat spíše podle celkového průběhu onemocnění, délky obtíží, intenzity bolesti, horečky a dalších příznaků než pouze podle barvy rýmy.

Řada postupů, které známe jako klasické „babské rady“, má překvapivě racionální fyziologický základ. Neznamená to, že nachlazení vyléčí, ale mohou významně zlepšit komfort během nemoci.

Nachlazení je z velké části výsledkem intenzivní aktivity imunitního systému. Organismus v průběhu infekce spotřebovává energii na tvorbu imunitních buněk, signalizačních molekul, protilátek a obnovu poškozených tkání. Únava proto není pouze nepříjemným vedlejším příznakem, ale do určité míry také signálem, že tělo potřebuje snížit další energetické nároky.

Dostatečný spánek, hydratace, přiměřený příjem energie a klidový režim proto stále patří mezi nejjednodušší a nejúčinnější podpůrná opatření.

Běžné nachlazení může působit jako banální několikadenní nepříjemnost. Na buněčné úrovni však představuje velmi propracovaný obranný proces. Ucpaný nos, zvýšená tvorba hlenu nebo změna jeho konzistence nejsou náhodnými projevy, ale výsledkem komunikace mezi infikovanými buňkami, cévami, sliznicí a imunitním systémem.

Jediný univerzální lék, který by běžnou rýmu během několika hodin odstranil, neexistuje. Pochopení mechanismů jejího vzniku nám ale umožňuje volit postupy, které mají fyziologický smysl – od hydratace a výplachů nosu přes dostatek spánku až po vhodně zvolenou podpůrnou suplementaci.

Ve většině případů si imunitní systém s infekcí poradí sám. Naším úkolem je především vytvořit mu pro tento proces co nejlepší podmínky.